go to the original language article
Brusel (ANSA) – Předsednictví Euroskupiny, koordinačního orgánu ministrů financí eurozóny, připadá Řecku. Pro Atény má jmenování Kyriakos Pierrakakis příchuť historické odvety: země, která byla epicentrem krize státního dluhu a memorandumů vnucených Trojkou, se dnes ocitá u kormidla orgánu, jenž tehdy určoval každou fázi jejího ozdravování. Skutečné obrácení rolí.
Tím spíše, že Euroskupina určuje směřování rozpočtových politik zemí eurozóny a předseda zároveň ze zákona vede i Radu guvernérů Evropského stabilizačního mechanismu (ESM), bývalého záchranného fondu pro státy, vytvořeného právě bezprostředně po řecké krizi.
Volba přišla na konci souboje, který zůstal otevřený až do poslední chvíle s Belgičanem Vincent Van Peteghem, jenž byl v předvečer považován za favorita a možná byl poškozen odporem Belgie vůči reparační půjčce pro Ukrajinu. Zlom ve hře mohlo přinést oznámení německého ministra Lars Klingbeil, který před zasedáním prohlásil svou podporu řeckému kandidátovi.
Jakmile byly počty v zásadě jasné, stažení protikandidáta ve prospěch jednomyslnosti následovalo neformální praxi Euroskupiny. Jmenování Pierrakakise je politickým krokem s výraznou symbolickou hodnotou: Řecko povede orgán, který před čtrnácti lety představoval nervové centrum napětí spojených s jednáními s Komisí, ECB a MMF.
Byla to léta plánů „slz a krve“, škrtů, vnucených reforem a diskusí, které hluboce poznamenaly řeckou společnost. Dnes je situace jiná. Od roku 2018 je Atény mimo programy pomoci, znovu získaly důvěru trhů, obnovily růst a investice a snížily dluh rychleji než mnoho evropských partnerů.
Obrat proběhl také díky digitalizaci státu, kterou vedl právě Pierrakakis jako ministr inovací. Profil nového předsedy, 42 let, z Nové demokracie, EPP, odráží tuto proměnu: informatik, dva magisterské tituly mezi Harvardem a MIT, zapojený do technických rolí v prvních jednáních s věřiteli, se vrátil do politiky v roce 2019 s cílem zmodernizovat státní aparát.
Jeho příchod do čela Euroskupiny narušuje tradici, která od Junckera po Dijsselbloema, od Centena po Donohoeho vždy viděla v předsednické funkci ministry ze zemí severní nebo západní Evropy (11. prosince).