Have the article read by OpenAI (Beta). Please note that AI translations may take some time to process.Brusel – Rozšířením Evropské unie o deset zemí v roce 2004 došlo k významnému navýšení vnitřního trhu Evropské unie, což udělalo EU větším a relevantnějším hráčem na světovém trhu. Na druhou stranu z toho těžily, pokud jde o růst a ekonomickou prosperitu, všechny státy, včetně ČR, které tehdy do unie vstoupily. V rozhovoru s ČTK to uvedl belgický politolog Jean-Louis de Brouwer z Královského institutu pro mezinárodní vztahy Egmont.
Dosud největší rozšíření v historii EU mělo podle něj nicméně i své negativní dopady. „Pro nové členské státy nastalo období přechodu a když procházíte podobným obdobím, něco vás to i stojí,“ řekl de Brouwer, který v institutu působí od roku 2019 a předtím pracoval v Evropské komisi. Po roce 2004 nastala postupně podle mnohých expertů určitá únava z rozšíření a o přijetí nových členů do EU se začalo mluvit až v posledních letech v souvislosti se změnou geopolitické situace v Evropě v důsledku ruské agrese na Ukrajině. De Brouwer by tomu „únava“ neříkal. „Deset států najednou byl pro Evropskou unii trochu šok a myslím, že to sama musela trochu strávit. Byly to nové země, nové agendy, nové ideje, nové vize. Neříkal bych tomu únava, ale čas na pauzu,“ uvedl belgický politolog.
Právě odlišné vize či aspirace jednotlivých států podle něj mohou vést k nepochopení. „Když jsem ještě pracoval v Evropské komisi, byl znát rozdílný postoj mezi starými a novými členskými zeměmi. Nové státy byly absolutně fascinované růstem, tím, co jim přístup na vnitřní trh přináší. A už méně řešily sociální agendy, kterými se zabývaly starší země. Absolutně neměly povědomí o tom, jaké jsou sociální politiky,“ popsal de Brouwer.
Situace s některými členskými státy podle něj může být někdy komplikovanější, není to ale nic neobvyklého. „Například Maďarsko. Nynější premiér se chová tak, že to pro ostatní není pochopitelné. A na některá témata mají odlišné názory od ostatních členských států. Nic nového pod sluncem. Například Lucembursko blokovalo v minulosti po dlouhou dobu jakékoli reformy daní,“ uvedl belgický politolog. „Musíme přijmout, že nové země přinášejí nové vize, i o tom, jaká by měla být agenda. Měli bychom to brát v potaz,“ dodal.
Rozšíření podle něj rovněž přineslo absolutní změnu v tom, jak Evropská unie funguje. Změnil se totiž způsob vyjednávání. „Když vyjednávalo šest až 12 zemí, stále bylo jednodušší najít kompromis tak, aby z toho měli prospěch všichni. Když ale máte 27 vyjednávajících států, vyjednávání je jiné. Každá země přichází k jednacímu stolu s jedinou otázkou: Co je v našem nejlepším zájmu? Co je pro nás samotné nejlepší?“ popsal de Brouwer. A Česká republika se v tomto neliší od ostatních států, například i od Belgie. Jak dodal, když je zemí více, je potřeba budovat koalice těch, kteří určitou věc podporují, či blokují. „Vyjednávání jsou těžká a trvají dlouho a tvoří se různé koalice, protože v nich toho uděláte víc, než když jen sami něco blokujete. Stále by tam ale mělo zůstávat porozumění, že se snažíme najít to nejlepší řešení pro nás všechny,“ uzavřel. (16. března)
Redakční odpovědnost za publikaci nese CTK.