Španělsko žádá o povinné vzájemné uznávání rozhodnutí o návratu v EU

Lucembursko.- Španělský ministr vnitra, Fernando Grande-Marlaska, obhajoval v úterý povinné „vzájemné“ uznávání rozhodnutí o návratu migrantů v Evropské unii, oproti jiným členským státům jako jsou Nizozemsko nebo Francie, které jsou pro dobrovolnost.

Ministři vnitra EU budou o této záležitosti hovořit v rámci debaty o návrhu nařízení o návratu, které stanovuje společný systém pro návraty státních příslušníků třetích zemí v nelegální situaci v EU.

Ministr vysvětlil v prohlášení pro EFE po svém příjezdu na schůzku, že toto nařízení o návratu „je doplňkem k migračnímu paktu“, který země připravují, a že „by mělo být implementováno v celé Evropské unii před červnem 2026“.

Dodává, že cílem je dosáhnout „toho, co (…) bychom mohli nazvat společným evropským systémem návratu, tedy soudního rozhodnutí o návratu v jedné zemi Evropské unie, které má plnou účinnost v jiné zemi Evropské unie“.
Takto, dodal, „jiná země by realizovala návrat v případech, které byly vyřešeny příslušným orgánem, včetně soudního, jakožto ne právo zůstat v Evropě“.

Jedním z prvků, o kterých se v EU diskutuje, je, zda by toto uznání mělo být povinné nebo dobrovolné, přičemž země jako Francie a Nizozemsko jsou pro druhou možnost a Španělsko je pro jeho povinnost.

„Rádi bychom, aby to bylo povinné (…) protože to je skutečně základem toho, co je prostor spravedlnosti a svobody,“ tedy „že rozhodnutí vydané orgánem jedné země má stejnou hodnotu v jiné zemi“.

Ministr zdůraznil, že „sdílíme hodnoty, vytváříme společný právní rámec, který pak implementujeme. To by nutně mělo vést k povinnosti“.

Podle Grande-Marlasky je dobrovolnost „již stanovena před dvaceti lety v směrnici o návratu“.
Španělsko usiluje o to, aby „bylo povinné v předem stanoveném čase v samotném nařízení. To znamená, že by neměly být výjimky, které (…) znehodnocují potřebu dosáhnout povinnosti v uznávání rozhodnutí o návratu v (…) krátkém termínu“.

V tomto kontextu vyjádřil názor, že by mohl existovat „přechodný čas“, ale že v krátkém časovém období od vstupu nové legislativy v platnost by rozhodnutí jedné země měla být „povinná v jakékoli jiné zemi EU“.

Návrh nařízení zahrnuje mimo jiné společné postupy pro vydávání rozhodnutí o návratu, jasná pravidla týkající se nucených návratů a přísnější povinnosti pro navrácené osoby, pokud jde o spolupráci s národními orgány. (14. října)